Ve své praxi pracuji s emocemi a pocity, protože často to, co si myslíme rozumem, nemusí být v souladu s tím, co cítíme v srdci a těle. Můžeme si sebe představit jako propojený celek – tělo, mysl a pocity spolu tvoří spojenou nádobu. Když jsou v harmonii, cítíme se celiství a v rovnováze. Pokud jsou však tyto části rozdělené a v rozporu, život se nám může zdát těžký, vyčerpávající a plný nejistoty.

V tomto článku se zaměřuji na 5 základních negativních emocí a jejich pozitivní protějšky. Každá emoce zde ,,dostává" svůj vlastní hlas – sama se popisuje formou „Já cítím...“. Tímto způsobem můžete lépe porozumět tomu, jak se projevuje, jak ovlivňuje vaše myšlení a chování a jaký protipól ji může vyvážit. Často se totiž stává, že si člověk ani neuvědomuje, jakou negativní emoci během dne nejvíce prožívá – jen cítí, že mu není dobře a že něco není v pořádku.

Přeji vám příjemné čtení! A pokud se v některé z emocí poznáte, nezoufejte – už samotné uvědomění je prvním krokem ke změně. Jakou cestu si pak zvolíte, je jen na vás. 😊

Emoce v kostce od těch nejvíce paralyzujících k těm, které nám dávají sílu: 

Strach → Odvaha 

Strach nás často blokuje v životě a odvaha je první krok k překonání překážek.

Úzkost → Důvěra / Vnitřní klid 

Úzkost je jako prodloužený strach, často spojený s nejistotou. Po odvaze přichází potřeba vnitřního klidu.

Smutek → Radost 

Jakmile se člověk dokáže uvolnit z úzkosti, může začít nacházet radost i v malých věcech.

Vztek → Klid 

Když se začneme cítit lépe, ale narazíme na frustraci, je důležité umět zvládat vztek a najít klid.

Nenávist / Zášť → Pochopení / Odpuštění 

Nakonec, pokud v sobě nosíme nenávist nebo zášť, může nás to táhnout zpět. Odpuštění přináší konečnou svobodu.

Strach → Odvaha

Strach:
Já se cítím jako by mi někdo sevřel hruď. Srdce mi buší, ruce se mi potí a v hlavě mi běží nejhorší scénáře. Mám před sebou prezentaci v práci a bojím se, že se mi budou smát. Raději bych se schoval a nikam nešel. Co když selžu? Co když zapomenu, co mám říct? Ten pocit mě paralyzuje, chci utéct.

Odvaha:
Já se cítím nervózní, ale vím, že i když mám strach, můžu to zvládnout. Dýchám zhluboka a připomínám si, že už jsem se na tuto chvíli připravovala. Možná to nebude dokonalé, ale to je v pořádku. Udělám první krok a s každým slovem cítím, jak mě strach opouští.

Smutek → Radost

Smutek:
Já se cítím prázdný. Jako by mě něco těžkého tlačilo dolů a já neměl sílu se zvednout. Všechno kolem mi připadá bezvýznamné. Venku svítí slunce, ale uvnitř mě je šero. Kdysi mě bavilo malovat, ale teď na nic nemám chuť. Lidé kolem mě se smějí a já se ptám: proč já ne? Proč cítím jen tíhu a osamělost?

Radost:
Já se cítím lehká, jako bych se vznášela. Jdu po ulici a najednou si všímám drobných krásných detailů – smích dítěte, vůně květin, teplého slunce na tváři. Možná mám starosti, ale teď, v tuto chvíli, si je nechci připustit. Dovoluji si být šťastná. Usmívám se jen tak, protože cítím vděčnost za maličkosti.

Vztek → Klid

Vztek:
Já se cítím jako sopka, která se chystá vybuchnout. Někdo mě přerušil, když jsem mluvil, a vůbec mě neposlouchá. Cítím, jak se mi napínají svaly, moje ruce se zatínají v pěst. Hlas mi stoupá, ale nikdo mě stejně neslyší. Mám chuť křičet, hodit něco na zem, udělat cokoliv, abych dal průchod tomu ohni, co ve mně hoří.

Klid:
Já se cítím jako klidná hladina jezera. Někdo mě sice přerušil, ale nadechnu se a pomalu vydechnu. Uvědomuji si, že vztek mi nepomůže, jen mě vyčerpá. Místo toho se soustředím na svůj dech a s rozvahou odpovím. Můj hlas zůstává pevný, ale klidný. Cítím sílu v tom, že se nenechám strhnout emocemi.

Úzkost → Důvěra / Vnitřní klid

Úzkost:
Já se cítím zahlcená. Hlavou mi běží stovky myšlenek – co když něco pokazím? Co když mě lidé budou soudit? Co když se stane něco špatného? Moje tělo je v neustálém napětí, svaly sevřené, žaludek stažený. Nemůžu se soustředit, protože pořád čekám, že se něco pokazí. I když se snažím uklidnit, myšlenky mě vtahují zpátky do víru obav. Jsem vyčerpaná, ale nemůžu vypnout.

Důvěra / Vnitřní klid:
Já se cítím jako list unášený větrem – nemusím mít všechno pod kontrolou a to je v pořádku. Dýchám pomalu a soustředím se na přítomný okamžik. Myšlenky přicházejí a odcházejí, ale už mě neovládají. Věřím, že zvládnu, co přijde, protože jsem silnější, než si někdy připouštím. Neznamená to, že se nebojím, ale už nebojuji se sebou. Důvěřuji tomu, že svět mě unese a že věci se nakonec poskládají tak, jak mají.

Nenávist / Zášť → Pochopení / Odpuštění

Nenávist / Zášť:
Já se cítím jako v sevření ledových spárů. Každá myšlenka na tu osobu mě pálí uvnitř a roste ve mně vztek. Nemůžu zapomenout, co mi udělal/a. Je to nespravedlivé! Mám pocit, že si ten hněv musím uchovat, protože kdybych ho pustila, znamenalo by to, že jsem prohrála. Jenže ten pocit mě ničí, unavuje a bere mi radost ze života. Přesto ho nedokážu pustit.

Pochopení / Odpuštění:
Já se cítím lehčí. Přijímám, že minulost nezměním, ale můžu změnit to, jak ji nosím v sobě. Už nechci, aby mě nenávist dusila. Uvědomuji si, že zášť mi neubližuje nikomu jinému než mně. Neznamená to, že souhlasím s tím, co se stalo, nebo že zapomínám. Znamená to, že se rozhoduji být svobodný/á. Odpouštím ne proto, že si to ten druhý zaslouží, ale proto, že si to zasloužím já.

Pro odlehčení doporučuji exkurzi do lidského mozku, kde lidské emoce mají tvar a vzhled ve filmu V HLAVĚ.

Pro konzultaci se objednejte telefonicky 773958379, mailem kouc@neuromischel.cz nebo přes kalendář. 

Těším se na vás!

Mischel Vojnarová

Terapeutická koučka a specialistka Neurografiky®

,,Nejlepší odpovědi má člověk v sobě"